Ve věci systematického nedodržování směrnice 1999/70/ES regionem Sicílie 

Předkladatel si stěžuje na faktické nedodržování vnitrostátního právního předpisu (vyhlášky č. 368 ze dne 6. září 2001), kterým se provádí směrnice 1999/70/ES o pracovních poměrech na dobu určitou v celé EU, ze strany sicilských zákonodárců, proti němuž stojí regionální právní předpis neslučitelný s právním předpisem Společenství o pracovních poměrech na dobu určitou. Pracovníci, na něž předkladatel odkazuje (více než 5000 osob), jsou státní zaměstnanci městských úřadů, zdravotnických orgánů, nemocnic na různých úrovních a jiných orgánů veřejné správy, především v regionu Sicílie. Původně byli přiřazeni na společensky prospěšné práce nebo veřejně prospěšné práce. Následně byli na základě celé řady právních předpisů od 90. let 20. století do současnosti zařazeni mezi držitele pracovní smlouvy na dobu určitou. Regionální právní předpis umožňoval po dobu přibližně 28 let od roku 1990 obnovování zaměstnaneckých vztahů na dobu určitou v rozporu s článkem 5 směrnice 1999/70/ES (chyběla opatření ukládající pokuty za zneužívání pracovních smluv na dobu určitou nad rámec 36 měsíců). Předkladatel kritizuje konkrétně regionální právní předpis č. 17 ze dne 28. prosince 2004, který sicilské soudy používají jako zástěrku pro nedodržování vnitrostátního právního předpisu, jímž se provádí směrnice Společenství, a který uvádí, že pracovníci, kteří opustí kategorii společensky/veřejně prospěšných prací nepodléhají státní regulaci upravující trvalé pracovní poměry, podle čl. 77 odst. 2 regionálního právního předpisu č. 17 ze dne 28. prosince 2004. Jako příklad chybného výkladu sicilské judikatury předkladatel uvádí rozsudek kasačního soudu č. 25672 ze dne 27. října 2013, který potvrdil odvolání sicilského dočasného pracovníka, který poté, co po mnoho let vykonával běžné povinnosti ve službě místnímu orgánu, požádal o uznání trvalé povahy svého zaměstnaneckého vztahu a následně i o náhradu škody podle vnitrostátního práva (odbory zaměstnanců veřejného sektoru). Nejvyšší soud tím zvrátil rozsudek odvolacího soudu města Palermo, který svůj nesprávný výklad případu dotčené smlouvy, jež „nespadala do dočasných organizačních a výrobních požadavků místního orgánu, nýbrž politických a společenských požadavků, majících za cíl vyhnout se vztahu, z nějž vyplývají povinnosti ohledně sociálního zabezpečení, jež jsou typické pro společensky prospěšnou práci, aby dotčeným pracovníkům umožňovala získat profesní zkušenosti a kvalifikace“, použil čl. 2 písm. b) rámcové dohody připojené ke směrnici 1999/70/ES jako důvod k jeho nepoužití.