Kterou předkládá V. V. (litevské státní příslušnosti) o nezbytnosti změnit nový právní předpis týkající se zadržování osob v Litvě 

Předkladatel analyzuje provádění litevského právního předpisu o zadržování osob, které jsou uvězněny nebo obviněny z trestného činu, zejména velmi často uplatňované restrikce, kdy nesmějí telefonovat jiným osobám ani se s jinými osobami vidět.Předkladatel se domnívá, že zákaz telefonovat nebo se setkávat s jinými lidmi, zejména s rodinnými příslušníky včetně nezletilých dětí, často vede k obrovskému psychickému tlaku na uvězněné osoby a ke zneužívání tohoto zvláštního ustanovení právního předpisu (články 22 a 23) ze strany soudů a orgánů provádějících kontrolu ve vazbě. Výjimka stanoví úplný seznam případů, kdy mohou být osoby ve vazbě omezovány. Žalobci a další subjekty soudu údajně v seznamu systematicky uvádějí všechny osoby, což podle předkladatele není v souladu s právem. Toto omezení by nadále mělo být alespoň vázáno na jasně určené časové období a na stanovení konkrétních kategorií osob, s nimiž se nelze setkávat nebo jimž nelze telefonovat.Předkladatel je přesvědčen, že zákaz telefonovat příbuzným nebo se s nimi setkávat, a zejména pokud se týká nezletilých dětí osoby ve vazbě, je nepřiměřený a může v některých případech odpovídat psychickému týrání. A to jak osoby ve vazbě, tak rodinných příslušníků.Předkladatel odkazuje na ústavní princip rovnosti, kdy nemohou být porušována lidská práva. Vyzývá ke změně právního předpisu tak, aby nebylo omezováno telefonování a možnost setkávat se s členy nejbližší rodiny, v souladu s právem na rodinný život a s právy dětí, jichž se tato situace týká.